Období: rok 2015

Dnes dopoledne jsem se zájmem sledoval televizní stanici Prima, konkrétně pak pořad Nedělní partie. Dvojice moderátorů měla tu čest pohovořit v přímém přenosu s prezidentem České republiky Milošem Zemanem. S člověkem, kterého od dob Tomáše Garrigue Masaryka považuji za prvního opravdového státníka,. číst dál

Dlouho jsem zvažoval, kam svůj příspěvek zařadit. Nemohu se nepodělit o své dojmy z článku, který na mě působí dojmem, že vznikl účelově, na objednávku, s jediným cílem: maximálně pošpinit někoho, kdo je někomu velikánským trnem v oku, a kdy si vedení pofidérní hudební ankety po loňské negativní zkušenosti s horror-coreovým rapperem Řezníkem nedovolilo obstojně umístěného interpreta ze soutěže diskvalifikovat. číst dál

Uprostřed parného letního dne jsme se s partnerkou vydali do jednoho nedalekého města na jednodenní místní festival. Dobrá hudba, dobré jídlo, dobré pití, dobří přátelé... Po nějaké době jsme se ale rozhodli změnit lokál a zavítali do jedné místní hospody. Obsluhoval nás sice jeden namachrovaný kretén, který se k hostům neumí moc chovat, ale to není podstatou mého dnešního příspěvku. Mezi přáteli a kolegy z naší i spřátelené kapely jsem narazil i na jednoho dávného známého z dob, kdy jsme společně vyřvávali "No future!" a "Punk's not dead!", navzájem si stavěli číra a bojovali proti rasismu a xenofobii.  Dnešní setkání, po téměř devíti letech (ano, v průběhu letošního roku jsme na sebe asi dvakrát narazili, ale to jsme prohodili jen pár zdvořilostních frází a nedošlo na hlubší diskusi) mě jen utvrdilo v tom, jak se za tu dobu někteří lidé změní a jiní naopak zůstanou prakticky stejní. A poprvé jsem si tady vyzkoušel diskusi - na v současnosti asi nejdiskutovanější téma - s živým názorovým oponentem. číst dál

Pátek 16. ledna se u mě nesl v duchu dlouhého cestování napříč republikou do naší matičky Prahy. Občanská iniciativa Islám v ČR nechceme zde uspořádala na Hradčanském náměstí vůbec první oficiální manifestaci, kam mělo podle údajů na sociální síti dorazit minimálně přes tři tisíce lidí. Důvody, proč jich nakonec nedorazil plný počet, mohou být různé, avšak opět jsem se utvrdil v tom, že internetových kecálků a hrdinů jsou kolem nás spousty, a jakmile dojde na skutky, jako by se po nich slehla zem. No nic, o tom psát nehodlám, tak přejdu rovnou k věci. číst dál