Uprostřed parného letního dne jsme se s partnerkou vydali do jednoho nedalekého města na jednodenní místní festival. Dobrá hudba, dobré jídlo, dobré pití, dobří přátelé... Po nějaké době jsme se ale rozhodli změnit lokál a zavítali do jedné místní hospody. Obsluhoval nás sice jeden namachrovaný kretén, který se k hostům neumí moc chovat, ale to není podstatou mého dnešního příspěvku. Mezi přáteli a kolegy z naší i spřátelené kapely jsem narazil i na jednoho dávného známého z dob, kdy jsme společně vyřvávali "No future!" a "Punk's not dead!", navzájem si stavěli číra a bojovali proti rasismu a xenofobii. 
Dnešní setkání, po téměř devíti letech (ano, v průběhu letošního roku jsme na sebe asi dvakrát narazili, ale to jsme prohodili jen pár zdvořilostních frází a nedošlo na hlubší diskusi) mě jen utvrdilo v tom, jak se za tu dobu někteří lidé změní a jiní naopak zůstanou prakticky stejní. A poprvé jsem si tady vyzkoušel diskusi - na v současnosti asi nejdiskutovanější téma - s živým názorovým oponentem.
Hned na začátek bych rád uvedl, že si tohoto člověka i přes naši výraznou názorovou odlišnost velice vážím a svým způsobem je mi ho spíše líto, protože se dle mého názoru stal obětí dlouholeté, neuvěřitelně intenzivní ideologické masáže místního alternativního klubu, který se před nedávnem vyhlásil "Hate Free Zone". Po dnešku mohu s jistotou tvrdit, že se v nejbližší době ocitnu na jejich černé listině (pokud tam nejsem už teď).
Diskuse s přáteli se nevyhnula ani drobné narážce na téma současné masivní vlny imigrace z Blízkého a Středního východu do Evropy. V drtivé většině jsme se v základních bodech víceméně shodovali, avšak odkudsi se ozval hlas, který s těžkým povzdechem pronesl: "Jo, jo, to je ta xenofobie...". V tu chvíli jsem ještě nechtěl čeřit vody, navíc jsme seděli každý na opačném konci stolu, ale později mi to nedalo a na tuto narážku jsem si dovolil navázat, když jsme později seděli proti sobě. Mezitím jsem se dozvěděl, že dotyčný (říkejme mu třeba Jiří - pozn. aut.: no jo, inspiroval jsem se jedním ministerským klenotem současné vlády 
) si už z jedné přísedící udělal nepřítele dříve, svým nejapným žertem plným nadsázky, kterým se vymezil vůči jejímu odmítavému postoji k masivnímu přijímání tzv. uprchlíků. Tehdy pronesl něco v tom smyslu, že: "Ty máš co říkat, ty jedna imigrantko. A navíc ekonomická imigrantko!", čímž narážel na její !!!SLOVENSKÝ!!! původ. Nevím, kdo všechno se tehdy tomuto žertu zasmál, ale ani bych se nedivil, kdyby to byl jen sám Jirka. Řekl jsem si, že lidé někdy pod vlivem alkoholu plácají různé nesmysly, a třeba nebyl tento případ výjimkou. Možná to tak nemyslel. Anebo snad ano? Čtěte dál...
Níže nabízím k přečtení přibližný (a velice zkrácený) přepis asi hodinové diskuse plné různých hluchých momentů, vytáček, snahy o stočení debaty někam jinam, atd. "V" jsem já, "J" je oponent.
V: Hele, jak jsme se tady bavili o té současné vlně imigrace, a ty jsi pronesl něco o xenofobii - to jsi myslel vážně?
J: Jo, myslel. Však to nic jiného není.
V: Proč si to myslíš?
J: Hned by všichni chtěli zavírat hranice a nikoho sem nepouštět. Nejradši by ty imigranty rovnou věšeli na oprátky a stříleli.
Poznámku o oprátkách jsem od něj zaslechl už dříve, zatím jsem ji ještě stále ignoroval. Tušil jsem, že nezazněla naposledy. Řešili jsme možné příčiny toho, co se nyní děje, navzájem jsme si sdělili své úvahy, a dospěli jsme k dalšímu bodu.
V: Rozhodně nesouhlasím s takovou formou přijímání, jakou nám tu schválili. A rozhodně nikdo nechce ty lidi střílet nebo věšet jen proto, že jsou odlišní. Tady jde o obyčejnou prevenci. Saúdská Arábie hranice uzavřela dávno, nikoho nepřijímá, protože ví, co by se mohlo začít dít, a nikdo proti tomu nijak nahlas neprotestuje. Když to jde tam, proč by to nešlo tady?
J: Teď se akorát krásně projevuje, jaký jsou Češi zkurvený národ. Normálně se za ně stydím.
V: Tak proč tady teda žiješ, když jsme ti tak proti srsti? Co tě tady drží? Máme přece svobodu pohybu. Kdykoliv se můžeš sebrat a jít tam, kde ti bude líp.
J: Tak mám tady práci, přítelkyni...
V: Práci si snad najdeš kdekoliv, pokud jsi v něčem dobrý. A přítelkyni klidně můžeš vzít s sebou, přece bys ji tu mezi těmi zkurvenci nenechal, ne?
J: No, to ne, ale tak mám tady i celou rodinu a kamarády a tak...
Vycítil jsem, že se Jirka asi začíná dostávat do úzkých a svůj vštěpený názor opírá o velice chatrné "argumenty", které bych spíše nazval výmluvami. Nic jiného to nebylo.
V: A taky tu máme za další svobodu projevu a dokud tady máme tu jakože demokracii, tak nevidím nic špatného na tom, když lidi vyjádří svůj nesouhlas. Mají na to přece právo.
J: To sice jo, ale naše Ústava taky zaručuje... počkej, nevím přesně, jak to tam stojí, nečetl jsem ji (!!!), ale vím (!!!), že podle Ústavy přece nemůžeme lidi rozlišovat podle barvy pleti nebo toho, jakého jsou vyznání.
V: Hahah, to sice ano, ale mimo to nám naše Ústava taky zaručuje dodržování a ochranu demokratických principů naší společnosti, a jestliže je předpoklad, že něčí vyznání může představovat přímé ohrožení naší demokracie, tak je to trošku o něčem jiném, nemyslíš? Nehledě na to, že třeba náboženský islám je jen jednou složkou ucelené ideologie...
J: Hm, to asi jo, no... (bezradný pohled kamsi do prázdna) Ale věšet někoho nebo střílet, to už je přece jenom dost přes čáru.
V: Vždyť tady nikdo nikoho nechce věšet ani střílet, dej už s tím pokoj. Jak jsi na to vlastně přišel?
J: Však na té demonstraci v Praze měli demonstranti šibenice!
V: To je zajímavé. Když před několika lety na demonstracích levičáci stínali na podiu hlavu figuríně, představující Kalouska nebo Nečase, nevím teď koho z nich přesně, tak to nikomu nevadilo. Když na další demonstraci věšeli Brouka Pytlíka, to se taky nikdo neozval. A teď se z pár šibenic můžou někteří posrat. Jo, a víš vůbec, pro koho ty šibenice vlastně byly?
J: Levičáci, jo? (udivený pohled, takové slovo ode mě očividně nečekal - no budiž, ujel jsem a šlo to říct uhlazeněji, přiznávám) No, ale to byla jenom recese. Teď to podle mě recese není. A jsou pro ty imigranty přece...
V: A to ti řekli kde? V tom vašem klubu? Odkud takovou informaci máš? Já totiž vím, co na těch šibenicích stálo, a komu byly určené... (bylo mi ho už celkem líto, tak jsem se pokusil nahodit mu udičku)
J: (bezradně krčí rameny a klopí pohled k zemi, pak mu asi svitlo) Vládě?
V: Správně. O imigrantech na nich nebylo ani slovo. Bylo na nich přesně napsáno, komu budou určené, pokud konečně nevyslechnou většinový hlas lidu. Všichni přece víme, že ti lidi samotní většinou nemůžou za to, v jakém prostředí se narodili a co je postihlo. Tam je spíš problém ten, že některým z nich jsou od narození soustavně vymývány mozky a jsou vedeni k tomu, že my jsme ve skutečnosti jejich nepřátelé. Ano, současná generace uprchlíků nám třeba může být za naši pomoc vděčná, ale víš, jak se následující generace odvděčují hostitelské zemi za to, že jejich rodičům nebo prarodičům umožnili žít v klidu a bezpečí?
J: Ne.
Vtom jsem Jirkovi vylíčil, jak se druhá a třetí generace projevuje v Itálii, Francii, Velké Británi či Švédsku. Vše dohledatelné na internetu, nechci tím plevelit tento už tak dlouhý příspěvek.
J: Nemyslím si, že nám to tady hrozí.
V: Ta hrozba tady je, a teď je mnohem větší, než před rokem. Neříkám, že to tak zákonitě bude. Nemusí se to vůbec stát, a bylo by fajn, kdyby se té hrozbě raději preventivně předešlo, než ji vědomě dobrovolně riskovat. Představ si, že by ti někdo řekl: "Hele, jdi do toho výběhu mezi těch deset psů. Jsou celkem v klidu, neměli by ti nic udělat, ale jeden z nich je celkem pako a může se stát, že mu prostě rupne v bedně a rozhodne se tě roztrhat na cucky." Šel bys mezi ně i s vědomím, co to pro tebe může ve výsledku znamenat?
J: Nešel.
V: Tak vidíš. Na jednu stranu bys možné riziko vědomě nepodstoupil, ale na stranu druhou jo?
J: To tak ale nemůžeš brát.
V: A proč ne? V principu je to přece totéž. Prostě jsi si vědom možného rizika, ale v jednom případě bys to neriskoval a ve druhém jo? To je trošku zvláštní.
J: Ty jsi dneska byl na té demonstraci v Ostravě?
V: Ne, nebyl, nestihl jsem to. Ale byl jsem na té první lednové v Praze.
J: (udiveně na mě civí a pak se ptá, jestli jsem taky ten... opravdu nevím, proč narovinu neřekl to slovo, které mu v mysli vytanulo jako první)
V: Co? Nácek? Rasista? Xenofob?
J: Otočil se za sebe, právě přišli jeho tři kamarádi. Zvedl se a suše mi oznámil, že si jde sednout ke svým a už se bohužel neukázal.
Obávám se, že naše diskuse už s největší pravděpodobností nebude mít pokračování, ale i zázraky se někdy dějí. Třeba bude příště více připraven a vyzbrojen novými, přesvědčivějšími argumenty a názory z Hate Free Zone klubu, než dnes. Docela bych mu to přál, protože jsem si na něm opravdu nechtěl dokazovat, že mám vůči němu navrch. Naopak mě zajímal i (toto zdůrazňuji) jeho pohled na věc, ačkoliv jeho bezprostřední výrok o Češích jakožto zkurveném národu mě tedy hluboce urazil, neboť na obyčejném vlastenectví neshledávám zhola nic špatného ani protizákonného, byť se tak někteří urputně tváří. Naopak - uvědomování si své národní příslušnosti a snaha zabránit potenciálnímu zlu v tom, aby se usadilo i u nás, považuji za naprostou samozřejmost a hlavně PŘEDNOST. Hodně lidí má neustálé tendence směšovat nacismus a patriotismus, což jsou podle mého mínění dva naprosto rozdílné pojmy, kdy jeden je opravdu zavrženíhodný, kdežto ten druhý je spíše úctyhodný.
Na závěr bych chtěl dodat, že Jiří i jeho kluboví soukmenovci velice často hlásají něco o toleranci. V tom případě bych je chtěl všechny dodatečně požádat, aby se kromě tolerování toho, co jen oni sami uznají za vhodné, naučili tolerovat i názory svých oponentů, byť s nimi absolutně nesouhlasí. Každý máme přece právo mít svůj vlastní názor, a mně nečiní problém vyslechnout i protistranu. Všichni si pak přece můžeme i nadále myslet své. Když budu hovořit čistě sám za sebe, nikde nikoho nevyzývám k násilí ani nenávisti. Pouze se snažím o osvětu, protože spousta lidí si stále není vědoma konkrétních rizik. Bludy o nějakém kulturním obohacení jsou už dávno passé, a kdo má nutkavou potřebu se jakkoli kulturně obohacovat, máme tady hromadu příležitostí, jak tak učinit. Diktát, který nám určoval, jaký názor je ten správný, jsme už tady měli, a dokonce to ani není tak dávno. Proto, pokud někdo chce, abych toleroval já jej, bylo by taky fér, kdyby on toleroval mě. Je to prosté a kupodivu ani nijak náročné. A hlavně: univerzální.
2024 ©