Jak jsem se zúčastnil akce "pár pomatenců, šířících kolem sebe strach".

Pátek 16. ledna se u mě nesl v duchu dlouhého cestování napříč republikou do naší matičky Prahy. Občanská iniciativa Islám v ČR nechceme zde uspořádala na Hradčanském náměstí vůbec první oficiální manifestaci, kam mělo podle údajů na sociální síti dorazit minimálně přes tři tisíce lidí. Důvody, proč jich nakonec nedorazil plný počet, mohou být různé, avšak opět jsem se utvrdil v tom, že internetových kecálků a hrdinů jsou kolem nás spousty, a jakmile dojde na skutky, jako by se po nich slehla zem. No nic, o tom psát nehodlám, tak přejdu rovnou k věci.

Do Prahy jsem přijel před čtrnáctou hodinou a protože do začátku manifestace zbývaly dvě hodiny, rozhodl jsem se vyrazit k místu konání pěšky. Po obvyklé trase přes Václavské a Staroměstské náměstí jsem potom z naprosto nepochopitelných důvodů zabloudil a ocitl se u Prašné brány, takže jsem si trochu nadešel. Potom jsem, už po správné trase, došel k Pražskému hradu. Do cíle své cesty jsem dorazil okolo čtvrt na čtyři a na místě se už tou dobou nacházeli první občané s vlajkami a transparenty i organizátoři. Policejní anton a dodávky stály opodál, všude se pohybovalo dost uniformovaných policistů. Jestli mezi nimi byli i civilové, těžko říct, na to jsem se nezaměřoval. Taktéž jsem zahlédl přenosový vůz České televize, o jehož přítomnosti jsem si vzhledem k objektivitě jejich zpravodajství pomyslel své, a automobil s celovozovou reklamou iDnes.cz - těm jsem dal o něco větší šanci na úspěch, než České televizi. Á propos - přestávám platit koncesionářský poplatek. Nehodlám svými penězi přispívat na organizaci, která si říká "veřejnoprávní televize", ačkoliv vědomě zkresluje a překrucuje nebo dokonce zamlčuje fakta či události a divákovi předkládá ve většině případů jenom politicky korektní informace - takové, které neohrozí veřejné mínění o tom, jak si počínají vrcholní představitelé našeho státu, které si my, plátci koncesionářských poplatků, platíme. Takhle si veřejnoprávní médium rozhodně nepředstavuji!

Před šestnáctou hodinou už bylo na místě možná něco kolem pěti stovek účastníků, což asi posloužilo většině tuzemských novinářů jako konečný počet, jejž pak po skončení akce bez problémů zveřejnili. Rozhlížel jsem se kolem sebe a viděl jsem jak mladé studenty, tak muže i ženy v produktivním věku, a nakonec i (k mému překvapení) hodně seniorů. Pravda, zahlédl jsem i pár takových, kteří vizuálně připomínali zástupce oné "extrémní pravice", ale co naplat - účast na jakékoli veřejné akci jim zakázat nelze, a až na ojedinělý pokus o skandování hesla "Čechy Čechům" v průběhu projevu, který byl hned v zárodku rázně utnut, nic nevyváděli. Což jaksi vyvrací řeči o "akci pár pomatenců, kteří kolem sebe šíří strach", jak se nedlouho po jejím skončení vyjádřil ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier ml. (ČSSD), o němž obvykle slyšíme jen v souvislosti s podobnými akcemi, jindy jako by vůbec neexistoval. Spoluorganizátorka akce, předsedkyně strany Česká suverenita - paní Jana Volfová, která celou demonstraci uváděla, vyzvala několik přítomných mužů, zda by byli ochotni ujmout se pozice "organizátorů", kterým posléze přidělila pro odlišení žluté šály.

S úderem šestnácté hodiny zahájila paní Volfová samotnou manifestaci. Jako prvnímu předala slovo Marku Černochovi, poslanci za hnutí Úsvit, mimo jiné i synovi zesnulého zpěváka Karla Černocha, který spolu se všemi přítomnými zazpíval českou národní hymnu. Následovala minuta ticha za oběti pařížského masakru v Charlie Hebdo. Poté se slova ujal představitel iniciativy Islám v ČR nechceme (dále jen IvČRN), docent Martin Konvička, který si připravil dlouhý, zato naprosto vyčerpávající proslov. Zpočátku se lidé i dost nasmáli, například když proroka Mohameda označil za pedofila, který prznil svoji devítiletou manželku a ještě se tím chlubil, nebo za sadistického psychopata, jehož skutky by vydaly na polovinu osazenstva středně velké věznice. Zvážněl ve chvíli, kdy upozornil, kolik následovníků tento kdysi dávno žijící duševně vyšinutý jedinec, který podle všeho trpěl komplexem méněcennosti, dnes má. Upřesnil základní body programu IvČRN a opakovaně zdůrazňoval, že cílem IvČRN určitě není dostat všechny muslimy pryč z České republiky, ba naopak: pomoci jim zbavit se strachu zříci se islámu, pokud chtějí v naší společnosti žít. A stačí k tomu opravdu málo: přijmout zdejší kulturní zvyky a hodnoty a respektovat naše zákony. Jestliže se někdo odmítá zříci islámu, potažmo náklonnosti k islámskému právu Šaría a Džihádu, nemůže očekávat, že jej budou svobodmyslní a v převážné většině ateističtí Češi přijímat s otevřenou náručí. K takovým lidem nelze přistupovat otevřeně a s důvěrou, už jen proto, že jsou si sami moc dobře vědomi faktu, že mohou před nemuslimem zapřít svou víru, jestliže v dané situaci pociťují jakékoli nebezpečí, nebo za účelem šíření islámu do naší společnosti, protože Alláh takovýto skutek odpouští. Lidé často tleskali a jakmile došlo na stinné stránky islámu, jako je kamenování žen, vraždy ze cti, prodávání žen na trzích za cenu páru bot, zabíjení odpadlíků od islámu nebo těch, kteří odmítnou konvertovat, lidé pískali, provolávali opovržlivé "Fuj!" nebo "Hanba!" či "My jsme tady doma!" - i z tohoto lze vyvodit, že šlo o slušné občany, respektující jak rovnost pohlaví, tak i další neméně důležité hodnoty, jimiž se můžeme oproti muslimům pyšnit a všichni jsme byli zajedno v názoru, že doma jsme tady skutečně my, a zástupci jakýchkoli menšin jsou zde "hosty", "lidmi na dlouhodobé návštěvě", a je tedy jejich přirozenou povinností se podle toho chovat.

Během proslovu docenta Konvičky se za našimi zády objevila asi dvacetičlenná skupinka protidemonstrantů se zeleným deštníkem, kteří začali pokřikovat něco o násilí a nenávisti či co. Říkají si Mladí Zelení. Nejsem nijak povrchní člověk, ale jejich vizuální dojem ve mně vzbudil pocit, že mnoho z nich potřebuje odbornou lékařskou péči s trvalým dohledem; připadali mi jako ti typičtí zneuznaní jedinci, kteří se nedokáží samostatně prosadit a uplatnit, a tak jdou za každou cenu, jakoby natruc, proti proudu. Respektuji každého oponenta, který je ochotný přistoupit na dialog, ale ne někoho, kdo mi bude neustále omílat fráze typu "Ale to je jenom vytržené z kontextu" nebo "Ale tak to přece vůbec není", přestože spousta událostí uplynulých desítek let dává zapravdu nám, islamoklastům, a na výzvu, aby mi tedy dotyčný ten kontext doplnil, jen bezradně pokrčí rameny. Takhle to na mě, bohužel pro ně a bohudík pro mě, nefunguje. Transparent, na němž jsem zahlédl kouzelné slůvko "Neonacisty", které obvykle registruji snad pokaždé, když se v diskusi objeví okamžik, kdy nejsou po ruce žádné argumenty a logicky tak přicházejí na řadu urážky a laciné nálepky a škatulkování, pro mě znamenal poslední hřebík do jejich zelené rakve. V tu chvíli jsem nad nimi zlomil hůl a dál si jich nevšímal. Mnohem více mě zajímalo dění vepředu, na improvizovaném řečništi.

Po Martinu Konvičkovi vystoupil poslanec Marek Černoch. Podle jeho slov je moc rád, že může být hnutí Úsvit nápomocno při podání a snaze prosadit návrh na novelu zákona o církvích, kam přidali bod, který by zpřísnil posuzování každé církve, žádající o jakákoli zvláštní práva, především z hlediska vnitřní bezpečnosti státu a zahraničně-politických zájmů České republiky. Zjednodušeně řečeno jde mimo jiné o to, aby se nemohlo jakékoli náboženství hlásající nenávist vůči jiným náboženstvím i ateistům a popírající rovnost mezi pohlavími vyučovat na školách, aby takovíto duchovní neměli možnost kázat ve věznicích nebo armádě, aby tito nemohli uzavírat církevní sňatky či zachovávat mlčenlivost v rámci zpovědí. Vystoupení pana Černocha, který o sobě mimo jiné s nadsázkou prohlásil, že nemůže být rasistou ani xenofobem už jen z toho prostého důvodu, že sám je Černoch, se taktéž setkalo s hlasitou pozitivní odezvou. Opakovaně zdůrazňoval, že si váží všech lidí, kteří jsou tolerantní a neodpírají práva a svobodu všem, kteří je neodpírají nám, a že s takovými lidmi může naše společnost bezproblémově fungovat i nadále. Je však nepřípustné, aby kdokoli odmítal přijmout naši kulturu, zvyky a tradice; aby si tady na úkor většinového obyvatelstva prosazoval svoje zvyky a zájmy, bez jakéhokoli ohledu na našimi předky po staletí budované hodnoty.

Místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS Jana Černochová, která poslance Černocha vystřídala, se přítomnému (stále se rozrůstajícímu) davu svěřila, že se setkala s nepochopením a odsouzením svých kolegů jak přímo ve straně, tak napříč celým politickým spektrem. Přiznala, že zná i mnoho těch, se kterými je názorově spřízněná, avšak nemají tu odvahu na takové manifestaci veřejně vystoupit. Paní Černochová podotkla, že je přeci její povinností hájit zájmy občanů České republiky, mimo jiné i svých voličů, díky nimž dostala možnost zaujímat pozici v Poslanecké sněmovně, a bylo by od ní nepřípustné, aby se ke svým voličům otočila zády, jako to bez výčitek svědomí běžně dělá řada jiných. Zmínila, že ani ona kolem sebe nevidí žádné xenofoby či rasisty, ale naopak lidi, kteří, stejně jako ona, chtějí zachovat to, za co buďto oni sami nebo jejich rodiče před pětadvaceti lety cinkali klíči: svobodu. Především pak proto, abychom časem nedopadli podobně, jako je tomu nyní ve Francii nebo Německu, kde muslimové každým dnem posilují a začínají tamním obyvatelům přerůstat přes hlavu.

Mezi řečníky jsem už na samém počátku projevů zahlédl i předsedu Unie bezpečnostních složek, pana Jiřího Vítka, jenž vystoupil po paní Černochové. Bývalý hasič, jehož blog na idnes.cz čtu s radostí a pocitem, že je to člověk na správném místě a v hlavě to má opravdu srovnané. Než jako bývalý hasič či předseda UBS vystoupil především jako otec a manžel. Nerad by, aby někdy v budoucnu musely jeho žena a děti chodit zahalené jenom proto, že to po nich bude chtít banda pomatenců, kteří neznají a nerespektují nic jiného, než islám, šaríu a džihád. Především proto jsme se na manifestaci sešli, abychom dali jasně najevo, že nechceme přijít o své výsadní právo vyznávat, ctít a poslouchat, co chceme my sami a ne někdo jiný a oblékat se také tak, jak chceme my a ne někdo jiný.

Po panu Vítkovi vystoupil kurdský lékař, pan Yekta Uzunoglu, což pro mě bylo příjemné překvapení, neboť pana Uzunoglu a jeho krátké příspěvky registruji především na Facebooku. Emočně silný projev pan Uzunoglu uvedl minutou ticha za všechny padlé kurdské bojovníky proti islámu. Pana doktora pak především mrzí skutečnost, že v médiích dostávají tolik prostoru lidé jako Muhamed Abbas, Muneeb Hassan Alrawi nebo Tomáš Halík, kteří o islámu mlží a snaží se nás přesvědčit o něčem, co v žádném případě není pravda a doufají, že jim to spolkneme i s navijákem, namísto těch, kteří s islámem den co den bojují, nasazují proti jeho fanatickým vyznavačům/džihádistům vlastní holé životy, a právě v případě Kurdů jde i o spoustu žen. Kritika islámu nemá podle pana Uzunoglu v českých masmédiích zdaleka tolik prostoru, jako jeho obhajoba a bagatelizování útoků, které jsou v mnoha případech údajným dílem osamělých vlků, psychicky vyšinutých jedinců, jejichž jednání nemá s islámem zhola nic společného. A že se k tak ožehavému tématu vyjadřují "salonní narcističtí teologové", čímž nastínil, že má na mysli především Tomáše Halíka (na jehož adresu častokrát z davu zaznělo skandování hesel jako "Halík shoří v pekle!" apod.) a demonstrujícím opět nezbývalo, než souhlasit a podpořit pana doktora bouřlivým potleskem.

Poté přišel na řadu pan Mgr. Ivan Peschka, starokatolický kněží, jeden z těch, který se nebál nazvat věci pravým jménem a mluvil o islámu přesně tak, jaký i ve skutečnosti je, mě taktéž velice mile překvapil. "Udělejme tedy zemi, kde bude místo pro káfiry, nikoli pro muslimy."

Posléze zaznělo kouzelné slůvko "Halal", kdy se dav rozburácel a všichni začali skandovat "Fuj!" a "Hanba!". Tohoto tématu se ujala paní Olga Havlová, místopředsedkyně zemědělského výboru, která jako první podala interpelaci ministrovi zemědělství. Ve svém proslovu zmínila skutečnost, že z jeho strany do dnešního dne nedostala dostačující vyjádření k této problematice a ministerstvo zemědělství ji vyloženě odbylo mlživou frází, že je vše v naprostém pořádku. No nevím, zda je tak v pořádku skutečnost, že část peněz získaných prodejem výrobků certifikovaných značkou "Halal" je odváděna na Ústředí muslimských obcí, odkud pak putují buď na výstavbu a rekonstrukci mešit a modliteben, překlady a tisk islámských textů, a i samotná BIS přišla s informací, že část z těchto peněz dokonce končí na účtech v muslimských zemích, kde už není žádná možnost dopátrat se, kde peníze ve finále skončily. V úvahu připadá i varianta, že se ocitají na účtech teroristických organizací. Proto se zajímejte o to, co jíte, jelikož mnohdy nevědomky podporujete plíživé a nenápadné šíření zla jménem Islám! 

Po paní Havlové vystoupila donedávna ne moc známá česká exmuslimka Béatrice Radosa, kterou paní Volfová neúmyslně uvedla jako Beatu Radosta, na což je Béatrice, jak sama záhy uvedla, velice háklivá. Její proslov byl kratičký, a nesl se spíše v povzneseném duchu, nechtěla být nijak naléhavá a negativní, spíše nás chtěla jen rozesmát a pobavit, což se jí podařilo na jedničku. Mimo jiné byla zklamaná, že na demonstraci nedorazili takoví experti na svobodu tisku a slova, jako je například turecký premiér, jehož země je na první příčce v počtu uvězněných novinářů.

Po Béatrice vystoupil znovu Martin Konvička, který ještě chtěl zmínit, že je třeba proti islámu postupovat systematicky, nikoliv násilně. Je třeba mít nastudována základní fakta, o něž se může naše argumentace opírat, a díky nimž můžeme mezi ostatními občany šířit povědomí o této hrůzné a násilnické totalitní ideologii, která nikdy nemůže existovat po boku demokratických principů. A samozřejmě si neodpustil další cíl IvČRN pro tento rok - zabránit posílení pravomocí ombudsmanky Anny Šabatové, které by mimo jiné vedly k možnosti šikanování a stíhání všech jejích odpůrců, kteří by se jí jakkoli znelíbili.

Na poslední chvíli vystoupil senátor Jaroslav Doubrava, jehož účast byla vzhledem ke třem odpoledním jednáním velmi nejistá. Nakonec to však stihnul a dorazil. Na úvod svého projevu nám přečetl zprávu, která mu přišla ve čtvrtek večer. Opět zaznělo to stejné, milionkrát omleté: "Vážený pane senátore. Omlouvám se, že vás ruším v tak pozdní hodinu, ale před několika minutami jsem se dověděl, že se hodláte zúčastnit zítřejší demonstrace před Pražským hradem, organizované občanskou iniciativou, která je vedená Ministerstvem vnitra jako krajně pravicové extremistické hnutí. Není pro vás problém zúčastnit se akce s takto kontroverzním pořadatelem?" Necituji doslovně, tak sloní paměť nemám, ale takto nějak to asi znělo. A mně nezbývá než opět zopakovat, že ani pan senátor kolem sebe dle svých slov neviděl žádné extrémisty. A pokud je tomu tak, v tom případě je extrémistou i on sám, čímž demonstrantům vykouzlil úsměvy na tvářích. Projev pana senátora subjektivně hodnotím jako jeden z těch slabších, ale chápu, že ne každý je rozeným řečníkem, neboť ani můj mluvený projev za mnoho nestojí. Možná bych jen příště zvážil kostrbaté a nepříliš přesvědčivé zmínky o tom, že na Facebooku vysledoval, že je dobrých devadesát procent Čechů proti přítomnosti islámu v naší zemi - nad tím jsem se musel pozastavit, neboť považovat zrovna Facebook jako jakýsi zdroj pro, byť soukromý, průzkum veřejného mínění, je velmi, velmi neuvážlivé. Na Facebooku je spousta lidí, ale určitě ne úplně všichni, a určitě nikdo z nás nemá čas lustrovat statisíce uživatelských účtů, které jsou v mnoha případech veřejně nepřístupné, a vycházet z veřejných i uzavřených diskusních skupin, kam přispívá nanejvýš několik stovek aktivních uživatelů, to nepovažuji za nejšťastnější způsob a důkaz, o který bych se při veřejném projevu opřel. Možná jsem jen pana senátora špatně pochopil, a je-li tomu tak, velice se mu tímto omlouvám. Nechci jeho projev jakkoli dehonestovat. Naopak si vážím jeho odvahy vystoupit z řady a dát jasně najevo svůj názor a nezaujímat onen rozšířený "přizdisráčský" postoj jen proto, aby náhodou neriskoval, že může přijít o místo.

Závěrem, krátce po sedmnácté hodině, znovu zazněla národní hymna, tentokrát reprodukovaná. Poté paní Volfová poděkovala všem přítomným za hojnou účast a všichni jsme se v poklidu rozešli. Přítomnost policie mě těšila, protože jak to u větších demonstrací bývá obvyklé, může dojít k nepříjemnému konfliktu. K tomu došlo jenom v jediném případě, když poněkud horkokrevnému demonstrantovi vadila přítomnost zelených naivek a on jim posléze začal strhávat a ničit jejich pracně vyrobené transparenty. Takovéto jednání se mi nelíbí, a očividně se nelíbilo ani nikomu z přítomných, protože ve svém počínání zůstal sám až do okamžiku, než jej zkrotili přítomní policisté. Samotný zákrok přišel během několika vteřin.

Troufám si tvrdit, že všichni politicky angažovaní řečníci si svou účastí na manifestaci naopak své pozice tuplem posílili a nemusejí se bát, že by jim to občané v budoucnu vytýkali. Maximálně tak zelená hrstka, která absolutně nepochopila, co všechno je v sázce, a v jejichž případě věřím, že časem dospějí, dozrají a pochopí, že v reálném životě to holt chodí úplně jinak, než jak si vykreslují v tom svém imaginárním světě plném kytiček a sluníčka. A možná pár stovek či tisíc těch, kteří i dnes, po tolika zkušenostech s "objektivitou" tuzemských médií, věří a tvrdí, že je to pravda, protože to říkali v televizi/psali v novinách. Jen pro upřesnění: údaje o účasti na demonstraci se diametrálně liší podle toho, který zpravodajský server informaci vypouštěl, například: Aktuálně.cz - 300 lidí (nejspíš tam byli kolem půl čtvrté odpoledne, to by souhlasilo), ČTK - 600 lidí (ti se tam asi mihli kolem čtvrté), Lidové noviny - 1000 lidí (asi se tam někdo od nich objevil krátce po ČTK), iDnes.cz došli k číslu 2000 (jejich odhad vnímám jako nejrálnější, i proto, že zůstali přítomni až do samotného konce manifestace) a asi nejméně politicky korektní a necenzurované Parlamentní listy poskytly údaj 2 - 3000 demonstrantů, což je srovnatelné s iDnes.cz a za toto osobně velice děkuji.

Mé největší znechucení tentokrát náleží serveru Aktuálně.cz, který se snažil z přítomných demonstrantů i některých řečníků udělat ty největší idioty a hňupy pod sluncem a neskutečně hnusně a podrazácky tak ovlivnit mínění nezúčastněných občanů. Důkazem je jejich fotogalerie s mnohdy ubohými a lacinými popisky, které s realitou nemají vůbec nic společného a pochybuji, že jim to v dnešní době ještě někdo kromě sluníček a Zelených žere. Odkaz na článek sem ani nedávám, neboť taková ubohost a podlost si podle mého názoru nezaslouží vůbec žádnou reklamu.

Doplněno 19. 1. 2014:
Pan Jiří Sláma si dal tu práci a nafotil nám opravdu excelentní fotografie, na které stojí za to se podívat. Minimálně už jen pro ty krásné demonstrantky, kterých bylo všude plno! :)
www.facebook.com/media/set/?set=a.795710670508597.1073741835.650176105062055& type=1