Dlouho jsem zvažoval, kam svůj příspěvek zařadit. Nemohu se nepodělit o své dojmy z článku, který na mě působí dojmem, že vznikl účelově, na objednávku, s jediným cílem: maximálně pošpinit někoho, kdo je někomu velikánským trnem v oku, a kdy si vedení pofidérní hudební ankety po loňské negativní zkušenosti s horror-coreovým rapperem Řezníkem nedovolilo obstojně umístěného interpreta ze soutěže diskvalifikovat.
Nejprve samotný článek v plné parádě: http://www.novinky.cz/komentare/387779-komentar-slavik-nad-nami-vynesl-smutny-ortel-alex-svamberk.html
A teď pár perliček, které mě vyloženě praštily do očí:
"Většina radikálních kapel se dostala do izolace." - autor zde poukazuje na dění v ČSFR na počátku devadesátých let, na dobu "zlatého úsvitu" skinheadských kapel - budiž, tehdy mladí lidé prostě s radostí hltali možnost beztrestně hlásat všemožné názory, dokud někdo neuznal za vhodné začít je trošku krotit. Po předchozích desetiletích totality, kdy tehdejší režim dokázal stíhat i za vlasy delší, než kolik bylo povoleno, je to vcelku pochopitelné. Ani já si nemyslím, že by měla být jakákoli tolerance k čemukoli totálně bezbřehá. Všechno má své meze. Ono je už ve své podstatě naprostým idiotismem tolerovat cokoli netolerantního. Aby si ale Ortel musel vyžrat to, že se občané rozhodli projevit svou nespokojenost se současnou situací tím, že pro něj hlasovali v dosti pochybné monotónní anketě, to je podle mě vcelku nefér. Pro některé se holt stal snadným terčem. Bohužel.
"I nyní je potřeba, aby se xenofobní a rasistické názory dostaly do izolace." !!! Tohle napíše, aby si pak na konci článku neodpustil kouzelnou formulku: "Akceptace nahnědlých ukazuje na selhání demokracie."
Nemůžu si pomoct, ale proč si ten pán tak protiřečí? Na jednu stranu považuje akceptaci nahnědlých za selhání demokracie, na stranu druhou volá po izolaci "nepohodlných" postojů a názorů. Tohle je podle něj demokracie? V tom případě se náš vzájemný pohled na demokracii poněkud liší.
Pokud vím, tak Ortel ve své tvorbě nevybízí k rasově motivovaným násilným činům, jak v článku zaznělo. Nanejvýš možná vcelku trefně poukazuje na to, co je dnes pro běžného občana opravdu špatně, a nepostřehl jsem, že by posluchačům nabízel jednoduchá a prý i účinná řešení současných složitých problémů. Pro mě jde akorát o další článek na objednávku, sesmolený s jediným cílem - maximálně pošpinit někoho, kdo je zas někomu velikým trnem v oku. A dnes již otřepaná účelová fráze s Konvičkovou masokostní moučkou z muslimů tomu nasazuje tu vůbec největší korunu (tak schválně: v kolika článcích na ni ještě v dohledné době narazíme?).
Edit (o 10 min. později):
Aby někdo neměl pocit, že jsem zaujatý nebo tak něco, tak se vám s něčím přiznám:
Před deseti lety jsem působil v jedné punkové kapele. Bytostně jsem nesnášel rasismus a "nácky". Podlehl jsem oné (dnešní hantýrkou nazývané) sluníčkářské propagandě, protože jsem věřil v "lepší svět" bez násilí a zloby. Na popud toho vznikl i jeden z mých songů, který začínal úryvkem "Ach, nácku zasranej - seš věčně nasranej - kopnu tě do hlavy - hodím do Sázavy". Přiznávám, že jsem se v té době nechal zblbnout laciným paušalizováním a ubohým nálepkováním lidí s opačným, nebo jen trochu jiným názorem, než jaký jsem v té době zastával. A ani jsem netušil, že o pár let později tak nějak přirozeně dospěju k tomu, že se chtě nechtě zařadím právě mezi tytéž lidi, které bych v té době kopal do hlavy a házel do Sázavy. :) Přiznávám, že ač jsem toužil po lepším světě bez válek, násilí a netolerance, sám jsem byl hrozně netolerantní a zaujatý. Kázal jsem vodu a pil víno. Ano, bylo to tak, patří to k jisté etapě mého života, kterou nemůžu vzít zpátky, ale přes to všechno ji v současnosti považuji za nezbytnou součást formování mých postojů a názorů na dění kolem sebe. Před deseti lety jsem krom školy a kapesného nemusel řešit nic jiného. Ale dnes, o deset let později, kdy jsem zaměstnán a občas dokonce pomýšlím na založení rodiny, ubraly se mé priority zcela jiným směrem. A než škodit komukoli ve svém okolí, raději se zaměřuji na budoucnost, která může být lecjaká. To, jaká nakonec bude, ale záleží jen na nás samotných. Na těch, kteří nejsou zcela lhostejni dění okolo sebe, na těch, kteří jsou ochotni vyslechnout protistranu, ačkoliv zastává jiný názor než oni sami. Nerad se opakuji, ale tentokrát si nemohu odpustit jedno ze svých univerzálních mott, která soustavně připomínám sobě i svému okolí: Nehodlám zbytečně riskovat, a proto jsem raději nakloněn prevenci, než řešení problémů, způsobených lehkomyslně zanedbanou prevencí. \m/ -.- \m/
2024 ©