Abych se vám, svým potenciálním čtenářům, nějak uvedl, dovoluji si vám předložit dopis, který jsem dnes poslal českému europoslanci Tomáši Zdechovskému (za stranu KDU-ČSL), jako reakci na jeho podařený článek "Bude nám nosit místo Ježíška dárky malý Mohamed?!". Ve vší slušnosti a s ohledem na ostatní pouze veřejně projevuji svůj názor, a budu rád, když toto budete respektovat. POZOR: Nijak se nebráním ÚČELNÉ a KONSTRUKTIVNÍ diskusi na toto téma. Na urážky, nadávky, nebo ničím neopodstatněná obvinění a nařčení NEBUDU odpovídat. Děkuji vám za váš čas a zájem.
Dobrý den, pane europoslanče!
Předem tohoto dopisu bych se Vám rád představil. Jmenuji se Vladimír Motouz, je mi 26 let, pracuji v zubní laboratoři v Karviné. Žiji v regionu, kterého se problematika islámu a muslimů prozatím nijak zásadně netýká, ale přesto se nemohu ubránit obavám, že tento stav se může kdykoli změnit, klidně i ze dne na den. Nechci mít obavy o zdraví či život svůj i svých blízkých, sotva vytáhnu paty z domu, a když vidím, kam to dopracovaly vyspělé západní státy se svou tolerantní imigrační politikou, nedalo mi to, abych Vám nesdělil své pocity, dojmy, názory... Jde sice o poněkud obsáhlé čtení, a nijak Vás nenutím jej číst až do konce, ale byl bych moc rád, kdybych viděl, že Vám není názor jednoho řadového občana ukradený a třeba mi buďto odpovíte, anebo budete i ochoten přistoupit k soukromému dialogu na toto ožehavé téma.
Dovolte mi, abych Vám také poděkoval za Vaši odvahu a ochotu nazývat věci pravým jménem, což se v našich končinách ani pětadvacet let po sametové revoluci doposud nestalo samozřejmostí a naopak se stále často setkávám s tím, že jsou takovíto lidé terčem neuváženého posměchu, pohrdavé ignorace či o to nebezpečnějšího škatulkování a velmi zavádějícího označování "xenofoby", "rasisty", nejnověji i "islamofoby" a podobně. A to jen proto, že nepatříme do stáda tupých ovcí, kterým stačí vidět v televizi či novinách pohled na zbídačené děti a rodiny na útěku před nebezpečím, a snaží se nám touto cestou vnutit pocit a názor, že je naší morální povinností se takovýchto jedinců ujmout, poskytnout jim u nás azyl, a živit je a léčit z rozpočtu tohoto státu, zatímco na "naše" nemocné či postižené děti se musejí vyhlašovat sbírky na víčka z PET lahví, dárcovské SMS, charitativní koncerty aj., aby se jim dostalo alespoň nějaké účinné pomoci. Tohle všechno ale sám určitě moc dobře víte, a bez ohledu na náboženskou příslušnost bych rád přešel k jádru věci, protože to je hlavní důvod, kvůli kterému Vám píši.
Ač jsem sám ateistou, tedy člověkem, který má podle Koránu nekompromisně přijít o hlavu, jestliže se muslimům nepodaří přinutit mě konvertovat k jejich víře, Vy, jakožto křesťansko-demokratický "člověk knihy" jste na tom o chlup lépe, ale troufám si tvrdit, že ani tohle není žádná sláva, neboť strávit zbytek života v jakémsi pochybném areálu, kde si sice můžete žít víceméně stejný život jako před zavřením do takového areálu, no nevím... 
Možná je má představa až přehnaně katastrofická, to nijak nepopírám, ale vzhledem ke skutečnostem, o nichž se česká mainstreamová média zmiňují jen okrajově, ne-li způsobem, že fakta překroutí tak, až se z nich stane sotva polopravda, ohrožuje celou naši společnost a naši relativně blízkou budoucnost takovým způsobem, že začínám hledat cestu, jak se přičinit o několik zásadních změn, a právě ve Vás vidím svého "spojence", neboť se Vám podařilo dostat na významnou funkci nadnárodního charakteru, která Vám umožňuje bezprostředně nahlédnout do dění v západoevropských zemích, kde se jim až příliš pozitivní imigrační politika začíná vymykat z rukou. Ty body bych shrnul asi takto:
1. Omezit vliv neziskových organizací na (nejen) imigrační politiku v takové míře, aby neměly možnost přímo ovlivňovat nejen české politiky, ale i širokou veřejnost způsobem, který už hraničí se zoufalou propagandou. A proč?Vidíme to dnes a denně, kdy tak zvaná "sluníčka" čím dále ostřeji a zcela otevřeně napadají své odpůrce a lidi, kteří se netají odlišným, ač dosti radikálním názorem (čímž se opět vracím k úvodu mého dopisu), tedy - pomoci uprchlíkům? Proč ne, ale takříkajíc na dálku, tedy formou humanitární pomoci. A proč jim nejsou ochotny pomoci okolní vyspělé arabské země, kam sice nějací uprchlíci měli možnost uprchnout, ale tam jejich kultura a náboženství přece jen "zapadne", kdežto tady reálně hrozí pro obě strany zcela zbytečné vyhrocení konfliktů, vycházejících především z předpokladu, že islám ve své podstatě neuznává ani nerespektuje nic neislámského, a zástupci této ideologie (neznám pro islám výstižnější označení, neboť jak sám jistě dobře víte, nejde pouze o náboženství, ale týká se i právního, sociálního, osobního a v neposlední řadě i duchovního života) jsou pro tuto relativně svobodnou společnost velkým nebezpečím. To už ale jen opakuji tisíckrát napsané a milionkrát vyřčené.
Jakýmsi podbodem je pak samostatná kapitola, nesoucí název Anna Šabatová. Je chvályhodné, že se snaží dohlížet na dodržování lidských práv a svobod, a je také úctyhodný fakt, že se za socialismu nebála vystoupit proti tehdejší diktatuře svým podpisem Charty 77. Nic z toho ji ale dle mého názoru neopravňuje k tomu, aby jakožto ombudsmanka zneužívala svého postu k tomu, že nás bude přesvědčovat o právu muslimských žen a dívek chodit zahalené nikábem či burkou. Představa, že ve stotisícovém městě budu potkávat třeba dvě stovky zahalených žen, z nichž by mohla kterákoli neúmyslně ublížit někomu jinému a ztížila (ne-li přímo znemožnila) by se tím její identifikace v rámci vyšetřování tohoto skutku, mě moc netěší. Stejně tak skutečnost, že takováto (v případě českých konvertitek s největší pravděpodobností submisivní) žena dává svou sebeidentifikací jasně najevo podporu a sounáležitost k přesvědčení, že žena je ve všech ohledech podřízená muži a má jen jeho poloviční hodnotu, je pro mě nepochopitelná. Nikomu neupírám právo na svobodu vyznání a projevu svého přesvědčení, avšak neztotožňuje se tímto s náboženským hnutím, které ve své podstatě otevřeně potlačuje základní práva a svobody především žen (za zmínku třeba stojí ženská obřízka, již zmiňované kompletní zahalování od hlavy k patě za jakéhokoli počasí...). Ty, které toto podstupují dobrovolně, nechť si tak činí doma, ve svém soukromí, ale ne veřejně, neboť tím obhajují skutečnost, že ne všechny ženy jsou v tomto dobrovolně, nýbrž hlavně proto, že jim nic jiného nezbývá, chtějí-li přežít. Jen proto, že měly obrovskou smůlu a narodily se v zemi, kde se vývoj společnosti v jistých ohledech zasekl v sedmém století našeho letopočtu, kdežto my jsme o nějakých 1400 let napřed. Nepovažuji se za demagoga, ale proč tedy třeba ta stejná paní neobhajuje ty, kteří nesmí veřejně propagovat jiná, již neexistující hnutí, která kdysi taktéž potlačovala základní lidská práva a svobody? V tomto je podle mě o mnoho horší, že se zasazuje o schvalování něčeho, co stále existuje, a co v samotném důsledku může pro spoustu z nás představovat trest nejvyšší.
2. Podpořit právě ty (prozatím stále většinové) poslance a senátory, kteří jsou PROTI přijetí uprchlíků z postižených oblastí.
Otázkou pro mne i ostatní ale zůstává, jak? Má skepse vůči politice Evropské unie se bohužel akorát prohlubuje. Možná je to tím, že jsem jen obyčejný řadový občan, který do této problematiky nevidí tak dalece, jako Vy. Pořád si říkám, že na tom snad ještě nejsme tak špatně, aby nad zdravým selským rozumem zvítězilo vychytralé přerozdělení imigrantů do těch členských zemí, kde s nimi doposud nejsou takové problémy, čímž se však problém nevyřeší, jen se přesune jinam. Nenapadá mě žádné vhodné přirovnání, ale toto mi hodně připomíná stav, který česká společnost řešila ještě relativně nedávno, a o němž se taky zapáleně diskutovalo a všichni měli ta svá jediná správná a účinná řešení: různá hnutí, (opět ty stejné) neziskové organizace i politické strany usilovaly o integraci jedinců, kterým se začalo říkat "nepřizpůsobiví". Snahy o jejich integraci totálně selhávají, ty světlé výjimky, které se snad dají spočítat v řádu jednotek či desítek, zdaleka nedostačují, ale i za tyto jsem samozřejmě rád. Jenže: tento problém se nakonec na mnoha místech "vyřešil" tak, že vznikly sociálně vyloučené lokality, kam se nedoporučuje chodit nejen po setmění, ale i za bílého dne. Nepřipomíná Vám to něco? Ano, narážím tím na požadavek norských muslimů, kteří si údajně chtějí prosadit, aby se osloská městská čtvrť Gronland stala jejich územím, na které by se nevztahovaly norské zákony ani kultura, nýbrž jejich "Sharí'a" a islám, za jejichž vykonávání by si tímto zajistili svoji vlastní nepostižitelnost. A bojím se, že jestli jim v tom teď či někdy v budoucnu bude vyhověno, řeknou si: když nám dali městskou část, proč by nám teda nedali celé město? A takhle by se roztahovali tak dlouho, až by nakonec nebylo kam. Opět mi jde jen o prevenci. Proč si tady máme nechat nastěhovat, byť jen přechodně, možné původce takovýchto nepříjemností? Záměrně píši možné původce, neboť stále věřím, že nejsou všichni stejní, ale nikdy nevíte, jak velké procento z těch "umírněných" mohou představovat "fanatici", pro které nebude až takový problém zfanatizovat nejen své umírněné soukmenovce, ale i naše, české konvertitky a konvertity, kteří vidí v islámu mírumilovné a tolerantní náboženství, a slepě obhajují a prosazují jen tu část, kterou jim někdo nakukal právě proto, aby je přetáhl na svoji stranu. Rizika a nebezpečí s tím spojená buďto nevidí, nebo nechtějí vidět.
3. Vzbudit především v českém národu soudržnost a obyčejný patriotismus.
Tady asi narážím na největší kámen úrazu, neboť jakmile se začneme opírat o sounáležitost k zemi, v níž od malička žijeme, vyrostli jsme v ní a nemáme v úmyslu ji opustit, protože se tady cítíme doma, to už pro některé zavání možným extremismem. Ti, jež si nejdou pro urážky a nadávky daleko, nás pak bez váhání nazvou nácky, fašisty, či jinými eufemismy. Je to vidět i na přístupu ostatních, když dojde k nějakému obyčejnému konfliktu na ulici. Skupinka nepřizpůsobivých napadne "gadža", lhostejno, zda s cílem okrást jej, nebo jen proto, že se jim nelíbí, a kolemjdoucí tento fakt ignorují. Pro příklad nemusím chodit až tak moc daleko: v Rusku (viděl jsem takové video a věřím, že Rusové jsou v tomto před námi celkově o dost napřed) se v tomtéž případě svého spoluobčana bez jediného zaváhání zastali. Lidi si přestávají vážit toho, co prozatím mají, a o co jednoho dne mohou svým nezájmem a lhostejností přijít. Materialismus, povrchnost a pokrytectví zdárně vytlačují společenské hodnoty a principy, které jsou základním stavebním pilířem každého národa. Marně se snažím najít způsob, jak lidem konečně otevřít oči a účinně jim dokázat, že právě nyní nastává čas, kdy bychom se všichni měli konečně semknout a táhnout za jeden provaz. Nezaprodat tuto zemi nájezdníkům, kteří se nijak netají skutečností, že jsou odhodláni zlikvidovat celou svobodnou Evropu, a šířit islám ohněm a mečem do každého domu.
Všechno výše napsané jsem psal za neustálého připomínání si, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. A nejde přeci někomu neustále ustupovat na úkor svých vlastních zvyklostí, práv a svobod, jen proto, abychom mu neposkytli jakoukoli záminku k tomu, aby se mohl začít sakra hlasitě domáhat svého s vědomím, že nepůjde-li to po dobrém, půjde to po zlém.
Závěrem bych Vám chtěl poděkovat za čas, který jste mému dopisu věnoval, a věřím, že na tom ještě stále nejsme tak zle, aby se s tímto nedalo něco dělat.
. 
2024 ©